9. 4. 2009

Barbora Hančilová

Tak Hančilová, jo? Tak kde začít. Tak třeba ten Šejskspír, že jo. Tak to jí tak nadchnul, jak dělali na gymplu Kupce benátskýho. Jim bylo asi čtrnáct. Sice povinně, ale vono ji to bavilo, tak tam tak hrála. A pak, že bude prej režírovat , takže nejdřív Večer tříkrálovej. Příšerný. A pak nějak s kámoškou přepsaly Olivera Twista, aby to bylo víc cool. Si to zrežírovala. A hrála si v tom. V koženejch legínách, prostě trapárna, že jo. A nakonec Matička Francie. To šlo.

A to už tou dobou chodila do OLDStars v HarOLDu. Asi vod šestnácti. Nejdřív ji ved Adam Rut, tak s tim byli jako trochu na nože – ale donutil ji psát! To bylo celkem jako pozitivní. Prej je mu fakt vděčná, řikala. A pak Veronika Kastlová. A pak jako taky ten –no – Staněk! Tomáš Staněk. Tak tomu půl roku zaskakovala v inscenaci. A to vona pořád zaskakuje. V tom, co si zrežíruje. I jinde. Prej ji to ba.

Hry? Jaký- ? Jo jako divadelní hry! No ty píše. Taky jí dávali jednu ve Švanďáku. Teda v tom Studiu jako. To jí bylo nějak sedumnáct, vosumnáct. Kai/Abe2011 se to menovalo.

No a pak se dostala na DAMU na režii-dramaturgii a tam – cituju: „hodlá zůstat, dokud ji odtamtaď násilně neodstraněj“. Prej se bude držet zuby nehty, řikala.

A co teď v HarOLDu? Tak tam teď režíruje zatraceně podivný projekty. Za sebou má Princeznu T. a před sebou Čekanky. No nezní to nějak divně infantilně, ty názvy? Asi se na to radši jděte podívat, ať zjistíte, vo co gou.